Pokud chceme dítěti rozvoj řeči co nejvíce usnadnit, musíme se přiblížit na jeho úroveň. Řeč zjednodušit a vyhnout se zdrobnělinám a souvětím. Vlastně se naučit pravidlu: JEN O KROK PŘED.
Jestliže dítě ještě stále nepoužívá žádná slova ani slabiky, snažíme se na něho mluvit v jednoslovných větách a využívat lehkých výstižných slov. Dej, pojď, sedni si, stoupni, ukaž a slova nezdrobnělá k pojmenování pes, kočka, kráva, auto atd.
Když si dítě osvojí první slova a začne využívat ke komunikaci jednoslovné věty (dej, není, ne, dem, au, apod.), můžeme pomalu postoupit o krok dál a začít používat věty dvouslovné. Táta pa, máma brm, pes není, uděláš bác atd. Pro starší děti řeč přizpůsobíme například na táta odjel, máma řídí, pes neštěká apod.
Až ve chvíli, kdy dítě začne využívat dvouslovných vět, můžeme začít vkládat do svých sdělení předložky a spojky. Podej mi to auto, dej to na stůl, počkáme před obchodem namísto původních dej auto, dej sem, dem ven.
Proč vždy být jen o krok vpřed?
Je to stejné jako třeba v matematice. Nejdříve musíme znát čísla a naučit se vnímat množství a potom můžeme začít sčítat a odčítat. Pokud bychom po dítěti hned chtěli, ať násobí nebo počítá rovnice, taky bychom nepochodili.
